Stejný společník může být v jedné konverzaci nudný a v další živý a rozdíl bývá v prvních dvou zprávách. Tenhle průvodce je o nich.
Proč úvody selhávají
Jazykový model předpovídá, co přijde dál, na základě všeho, co už v konverzaci je. Mechanismus je v článku jak AI společník píše odpověď. Má to tři praktické důsledky.
- Zrcadlí délku. Jednořádková zpráva dostane krátkou odpověď, odstavec dostane odstavec.
- Zrcadlí styl. Piš v přítomném čase s drobnými fyzickými detaily a bude psát také. Napiš „ahoj, chceš hrát rp“ a přizpůsobí se tomu.
- Mezery vyplňuje nejprůměrnější možností. Když neřekneš kde nebo kdy, vybere nejběžnější prostředí z tréninku, a proto tolik scén začíná v kavárně.
Oprava tedy není kouzelná fráze. Je to dát modelu dost příběhu, aby měl na co navázat.
Čtyři části scény
Scéna, kterou model dokáže sledovat, potřebuje všechny čtyři: stačí jedna věta na každou.
Prostředí: kde a kdy, s jedním nebo dvěma konkrétními detaily. Ne „město“, ale „noční trh v dešti, stánky se balí“.
Situace: co se právě stalo nebo o co jde. Scéna potřebuje důvod existovat.
Role: kdo jsi ty, kdo je postava v této scéně a co každý ví. Tady také říkáš, že hraješ jen svou postavu.
Směr: co chceš dál: tón, tempo, kam scéna míří a případné limity.
Slabé a silné úvody
| Slabý | Silný |
|---|---|
| „Pojďme na rande.“ | „Páteční večer, maličká italská restaurace, kterou sis vybrala, protože je tichá. Není tichá: u vedlejšího stolu se slaví narozeniny. Přicházím o deset minut později, promoklý. Promiň. Rozbil se autobus. Mimochodem, vypadáš skvěle.“ |
| „Buď moje přítelkyně na výletě.“ | „Třetí den našeho výletu autem podél pobřeží. Klimatizace v autě před hodinou odešla a půl vážně se hádáme, čí to byl nápad. Zastavuju u benzinky. Ty hraješ sebe, já jen sebe. Drž to lehké a škádlivé.“ |
| „Fantasy hraní rolí, prosím.“ | „Pohraniční městečko noc před slavností. Ty jsi léčitelka, která mě dnes ráno zalátala, já jsem kurýr, který ti nemá čím zaplatit. Ještě ses nerozhodla, jestli mi věříš. Pomalé hoření: nech napětí růst několik scén.“ |
Silné verze nejsou delší jen tak. Každá odpovídá na čtyři otázky a každá končí něčím, na co může postava reagovat.
Řízení, když už scéna běží
Poznámky mimo roli. Téměř každý model chápe krátkou poznámku v závorce jako zprávu pro pisatele, ne pro postavu: (OOC: zpomal, víc dialogu, méně popisu.) Drž je stručné a dávej je na konec svého tahu.
Přeskoky času. Řádek jako [O dvě hodiny později, zpátky v bytě.] posune zaseknutou scénu spolehlivěji než žádost, aby postava změnila téma.
Přegeneruj a uprav. Když odpověď jde špatně, přegeneruj ji nebo uprav, místo abys se s ní hádal v chatu. Cokoli zůstane v historii, se stane příkladem, který model později následuje.
Popisuj, co chceš, ne co nechceš. „Odpovídá krátkými, suchými větami“ funguje obvykle líp než „nebuď tak upovídaná“. Zmínka o nechtěné věci ji vloží do textu, na který model navazuje.
Jedna instrukce najednou. Deset pravidel v jedné zprávě se zprůměruje na žádné. Oprav tu nejdůležitější, pak další.
Jak udržet dlouhou scénu pohromadě
Dlouhé hraní rolí nakonec přeroste to, co model dokáže znovu přečíst v každém tahu, a rané detaily vypadnou, což je stejný limit jako v článku jak funguje paměť AI společníka. Pomáhají dva návyky:
- Čas od času shrň. Třířádkové shrnutí mimo roli (kde jste, co se stalo, na čem záleží) vrátí podstatné na oči.
- Použij pole paměti nebo poznámek pro fakta, která se nesmějí posunout: jména, vztahy, zranění, sliby.
Pokud si postava přesto protiřečí, neignoruje tě. Domyslela si detail, aby vyplnila mezeru, viz proč si AI společníci vymýšlejí vzpomínky. Stručně ji oprav a jděte dál.
Kam patří karta postavy
Prompty scén fungují na trvalém popisu postavy. Když se stejný problém objevuje v každé scéně (příliš formální, příliš dychtivá, pořád stejná přezdívka), oprav ho v postavě, ne scénu po scéně. Náš průvodce tvůrci postav říká, která pole záleží.
A když se scéna uprostřed zastaví odmítnutím, je to filtr aplikace, ne tvůj prompt. Co dělá který druh filtru a proč mají dno i volné aplikace, vysvětluje článek filtry obsahu.